Jdi na obsah Jdi na menu

pejska s PP nebo bez ?

Pes s PP vs. Pes bez PP

Pro laika a pejskaře „od srdce“, který svého pejska miluje bez ohledu na to, zda je čistokrevný zástupce svého plemene, či typický voříšek, je tato otázka směšnou, dá se říci téměř snobskou. Nemusíte být ambiciózními majiteli, kteří chtějí vítězit na výstavách, abyste se o tuto problematiku zajímali. Naopak je to oblast, jež by měla být známá každému pejskaři především z etických důvodů. Pokud máte doma zástupce vysněného plemene, nejde jen o to, že nemusí odpovídat standartu plemene, ale především jde o to, že rodiče Vašeho miláčka možná žijí své ubohé životy v utrpení, ve tmě, v bolestech, rodí ve výkalech, snáší různé nemoci a záněty, přičemž jim není většinou poskytnuta žádná veterinární péče a laskavý přístup… Stojí vám vědomí tohoto krutého byznysu za to, že máte psa za levný peníz? Navíc kolují různé pověry ohledně PP – např., že pokud máte pejska s PP, musíte chodit na výstavy. Není to pravda.

Jen při pohledu na fotky nebohých zvířat z množíren člověku přejede mráz přes záda, ale pokud nebereme ohled na etické hledisko, je zde mnoho dalších racionálních důvodů, proč nepořizovat psa bez PP:

1. EXTERIÉR

U pejska bez PP nikdy nemáme jistotu, že z něj vyroste zástupce plemene, které jsme si chtěli pořídit. Můžeme později zjistit, že jedinec, který nám z roztomilé kuličky vyrostl, neodpovídá exteriérově (vzhledově), a často také povahově standartu plemene. Jinými slovy nevypadá jako jeho předloha v encyklopedii psů a jeho temperament se neshoduje s charakteristikami plemene, což je u pejsků z množíren typické (nejen kvůli křížení bez ohledu na genetiku, ale hlavně protože množitelé nezřídka „chovají“ více plemen najednou a nemají přehled o jejich páření). Takové, byť ošklivě řečeno nepovedené pejsky lidé samozřejmě až na výjimky nevracejí, na což množitelé spoléhají.

X

U pejska s PP známe exteriéry jeho rodičů, prarodičů a dalších předků. Ti a další generace psů před nimi byli z hlediska exteriéru i povahy kontrolováni, tedy záměrně šlechtěni, a ti jedinci, kteří požadavkům nevyhovovali, byli z chovu vyřazeni, což je i dnešní praxí. Chovatelská stanice tedy musí dodržovat určitá pravidla pro chov psů - ne každý pes může mít potomky a křížení psů se zvažuje z genetického hlediska. Neuchovnění psi jsou prodáváni za zlomek ceny na mazlíka, a většinou je ve smlouvě bod o kastraci, aby se jejich nedostatky nešířily dál.

2. ZDRAVÍ

Pejska bez PP nejčastěji kupujeme, protože je levný a chceme ho přece jen pro radost. Bohužel se velmi často stává, že na levné koupi silně proděláme. Koupíme štěňátko za 5 tis, případně „mrzáčka“ za 3 tis, ale výsledek je takový, že teprve astronomické výdaje za veterináře nám otevřou oči. Jak již bylo řečeno, množitelé si s genetikou a zdravím hlavu nelámou. Jejich cílem je mít co nejvíce „kusů“, které by mohli prodat, proto nejsou výjimečné blízké příbuzenské vztahy, chování na jedincích, jež mají silné zdravotní potíže, genetické vady, deformace apod. Takoví jedinci mají mnohonásobně vyšší možnost různých vad a defektů. Štěňata jsou často předávána neočkovaná, neodčervená s průjmem. Velmi často množitelé podplácejí veterináře, aby jim vydávali falešné očkovací průkazy!

X

Pokud koupíme pejska s PP, nemáme samozřejmě jistotu, že bude stoprocentně zdravý, ale víme, že má velmi nízké předpoklady k defektům a vadám, které jsou vrozené, protože jeho předci takové vady neměli. Je zde tedy ušetřeno samotné zdraví psa i Vaše peněženka. Dobří profesionální chovatelé dbají na genetickou různorodost, proto neváhají své výdělky z chovu investovat zpět do psů – velmi kvalitní krycí psi, často ze zahraničí, import nových jedinců ze zahraničních krevních linií, nepovinná zdravotní a genetická vyšetření, kvalitní strava a veterinární péče, atd. Samozřejmě jsou plemena přešlechtěná již v počátku šlechtění a mají predispozice k určitým chorobám.

3. ETIKA A HUMÁNNOST

Pokud koupíme štěňátko bez PP (od množitele), máme 95 % jistotu, že jeho rodiče doslova živoří v koncentráku. Feny nevypadají spokojeně, ani se tak nechovají. Naopak působí bázlivě, jsou špinavé. Ustájení psů je nehygienické, prostorově nedostatečné, často i nebezpečné (dřevěné rošty pod štěňaty mohou poškodit packy, výpary z moči a výkalů v uzavřeném prostoru naleptávají sliznice apod.) Psi jsou živeni těmi nejlevnějšími granulemi, nemají dostatečnou veterinární péči. Navíc velmi nepříjemným aspektem jejich života je izolovanost od lidí. Psi jsou chováni v králíkárnách, budkách na zemi, v kotcích, v klecích či ohradách na dvorku – tam rozhodně nemohou feny mít kontakt s majitelem, jaký potřebují, a tím pádem jsou logicky jejich štěňata nesocializovaná. Znají pouze svůj kotec nebo klec a matkám jsou odebrána velmi brzy, což je může povahově poškodit – výjimka není ani 6 i 5 týdnů! Navíc tyto lidi a jejich „chovné zařízení“ nikdo nekontroluje, až na případy, kdy nelhostejný člověk na množitele zavolá Krajskou veterinární správu – viz nahlášení týrání!

X

Naproti tomu chovatelské stanice jsou podřízeny chovatelským klubům, které pro uchování kvality provádějí kontroly vrhů, odchovů, ustájení štěňat i chovných fen a psů. Chovatelské kluby jsou dále podřízeny českomoravské kynologické unii a ta dále celosvětové FCI. Chovné zařízení by tedy mělo vyhovovat stanovám. Dobrý profesionální a starostlivý chovatel je samozřejmě hrdý na to, že se jeho psi mají dobře fyzicky, ale i po duševní stránce. Odpovědný chovatel také dbá na kontakt se psy – chovné zařízení je tedy přímo v domě nebo v jeho bezprostřední blízkosti, aby se štěňata již od útlého věku socializovala, učila se lidské přítomnosti, naučila se chápat lidské prostředí, zvuky apod. Takový kontakt by měli mít i chovné feny a psi, aby byli v psychické pohodě. Izolace psům neprospívá.

Tyto body zřetelně ukazují propastný rozdíl mezi těmito dvěma druhy chovů. Sami můžete uznat, že časté tvrzení a reklama množitelů ČISTOKREVNÁ ŠTĚŇÁTKA BEZ PP, ALE S KVALITAMI PP jsou holým nesmyslem a sprostou lží do očí. Psi od množitele jsou takřka předurčeni k tomu, aby se u nich objevila nějaká vývojová vada, porucha či deformace. Proto logicky koupím buď psa s PP nebo zdravého kříženečka či voříška stvořeného přírodou, která je v ohledu na genetiku daleko zručnější než člověk.

Mějme na paměti, že chovatelé nejsou konkrétní druh lidí. Jsou zde asociální jedinci, kteří chovají ve špinavých králíkárnách, jsou zde však i lidé, kteří sice dbají na čistotu, ale socializace psů či genetika je jim cizí. Nedejte tedy na hezké prostředí!!!

Bohužel také ne všichni chovatelé s PP nechovají ve špičkových podmínkách tak, jak by měli. Chovatelé s PP se sami dělí na ty, kteří výdělky investují zpět do svých pejsků – zahraniční krytí, genetická vyšetření apod., a ty další, kteří myslí opět více, než na psy, na svou peněženku. Chovatelé, kteří chtějí hlavně vydělávat, chovají především módní plemena, méně jich najdete u plemen ne tolik běžných. Navíc takoví chovatelé vykazují velmi podobné znaky jako množitelé. Neustále inzerují štěňata (kvalitní a vyhlášená stanice má zájemců dost a tolik inzerovat nepotřebuje), štěňata udávají ve velmi nízkém věku, mají je celoročně (to také není normální), nechtějí ukazovat matku, mají více jak dvě, tři a více plemen k chovu, která obměňují podle módních trendů, často jsou neochotní podávat informace apod. Alarmující je skutečnost, že v chovné stanici chybí psí důchodci a jedinci nad osm let věku, na kterých se již nesmí chovat! Ale podvádění kvůli penězům, to je fenomén, který prostupuje podnikání snad ve všech sférách. Proto, pokud chceme čistokrevné štěně, není dobré chtít mít celou proceduru pořizování rychle za sebou, ale opravdu pečlivě vybírat chovatele, např. zkontaktovat chovatelský klub určitého plemene a poradit se s nimi. Zjistit si informace z dostupných plemenných knih či databází psů a štěňat, kde je mnohdy na první pohled viditelné, že některé chovatelské stanice produkují nezvykle vysoký počet vrhů štěňat (i když s PP) což by pro vás mělo být již prvním varování, že zde nemusí být vše v pořádku.

Peníze kazí charakter, to je odvěká pravda. Bohužel mnoho takových lidí využívá skutečnosti, že Češi jsou národem milovníků psů. Jsou to množitelé, kšeftaři se psy, kterým je jedno, zda štěně v zahraničí skončí v petcentru nebo na pokusech, ale bohužel jsou mezi nimi i tací, kterým bychom slepě důvěřovali. Stejně jako u dostihových koní jsou běžné podvody, dějí se takové věci i na výstavách (v prostředí chovatelů psů s PP). Takže zkorumpovaní se vyskytují i mezi rozhodčími na výstavách, veterináři a činovníky chovatelských klubů. Mnohdy není výjimkou, že právě někteří z těchto „vysoce postavených činovníků“ jsou právě těmi, kdo psi množí pouze pro svůj zisk a prestiž (dle hesla: pod svícnem je největší tma). To je však sféra, která Vás, pokud jste člověkem, který miluje svého, nemusí zajímat. Dobrého, starostlivého a profesionálního chovatele jednoduše poznáme podle toho, že má ke svým pejskům osobní vztah a nechová pouze anonymní desítky chovných fen v kotcích či klecích.

pro více info ZDE